|
|
Fyzikální simulace látky (textilu)
Vavro, Ondrej ; Seeman, Michal (oponent) ; Navrátil, Jan (vedoucí práce)
Práce se zabývá problematikou simulace chování látek(textilu) za různých podmínek. Vysvětluje základní principy používané při konstrukci počítačového modelu látky, popisuje vnitřní i vnější sily působící na látku a ukazuje různé integrační metody postupující simulaci v čase z pohledu vhodnosti a rychlosti pro simulaci látek. Práce obsahuje i popis implementace ukázkové aplikace, ve které je část problematiky otestována.
|
|
|
Fyzikální simulace látky (textilu)
Řehánek, Martin ; Juránek, Roman (oponent) ; Navrátil, Jan (vedoucí práce)
Tato bakalářská práce se zabývá simulací látky v reálném čase. Látkou se myslí textilie. Nejdříve vysvětluje princip simulace textilu, který používá pro svou práci systém pružin. Poté vysvětluje matematické a fyzikální základy potřebné pro simulaci a následně popíše samotnou implementaci simulace. V závěrečné části se zhodnotí dosažené výsledky.
|
|
|
Prostá změna v Aristotelově přírodní filosofii
Roreitner, Robert ; Karfíková, Lenka (vedoucí práce) ; Thein, Karel (oponent)
Práce vychází od otázky, zda a v jakém smyslu rozdíl mezi "prostými" a "dílčími" výpověďmi změny (tj. výroky o "vzniku" na jedné straně a "stávání se" na straně druhé) poskytuje spolehlivé vodítko k porozumění skutečnosti. Zaměřuje se nejdříve na metodologické předpoklady Aristotelovy přírodní filosofie a vědy, především na jejich vztah ke každodennímu jazyku. V dalším kroku je položena otázka, zda a jak si obecné závěry o charakteru každé změny učiněné ve Fyzice podržují svou platnost také pro každou změnu (tj. pro změnu "prostou" a pro změnu "dílčí") zvlášť. Závěrečné dvě kapitoly se pak zabývají některými důsledky, které ze snahy být práv jazykové distinkci mezi "prostými" a "dílčími" změnami vyplývají pro Aristotelovo pojetí přírody: především charakterem látky a kruhovostí změn.
|
|
|
Úprk před formou a za formou čili O formě a látce v díle Witolda Gombrowicze a Bruna Schulze
Blažková, Hana ; Benešová, Michala (vedoucí práce) ; Gál, Eugen (oponent)
Witold Gombrowicz a Bruno Schulz - dva polští autoři, kteří začali tvořit mezi světovými válkami a jejichž jména bývají skloňována jako vrcholné příklady polské avantgardy. Hlavním tématem práce je jejich vztah k formě a látce, které jsou zároveň ústředním tématem jejich tvorby. Schulz popisuje svět jako neustálý pohyb - látka opouští své formy a znovu přebírá jiné, všechno bují, rozpadá se a znovu se formuje. Gombrowicz toto téma pojímá spíše psychologicko-společensky - formu využívá k reflexi mezilidských vztahů, k pojmenování společenských nešvarů a k utváření vlastního já. Práce je rozdělena do dvou částí - Analýza a Syntéza. Analýza se zabývá detailním rozborem motivů absolutní dívky a návratů v čase. Rozpracovává tyto obrazy v jejich explicitní podobě, jak je nalezneme v Gombrowiczově Ferdydurce a Schulzových povídkách Jaro a Penzista, následně je demaskuje v dalších dílech autorů. V Syntéze se spolu s pojmem tvůrčí práce objevuje teze, že Schulzem a Gombrowiczem vytvořené postavy jsou postavami nezvykle aktivními - to ony jsou původci neustálého rozvolňování a formování světa. Závěrečná kapitola Analýza, syntéza - svět pulsující se věnuje hledání světa nezformovaného, nepoznamenaného formou, jeho rytmu či pulsu.
|
|
|
A Comparison of Plotinus's and St. Augustine's Conception of Evil
Košová, Michaela ; Němec, Václav (vedoucí práce) ; Novák, Lukáš (oponent)
Táto bakalárska práca sa zaoberá Plotinovým a Augustínovým pojatím zla, pričom jej hlavným cieľom má byť oba pohľady porovnať a odhaliť, ktoré Plotinove myšlienky Augustína inšpirovali a v ktorých bodoch sa už musel od Plotina odkloniť. Kľúčovou otázkou je, akým spôsobom sa obaja filozofi snažia odpovedať na otázku týkajúcu sa ontologického statusu a pôvodu zla. Pri skúmaní rozdielností oboch koncepcií hrá dôležitú úlohu ich objasnenie na pozadí odlišnosti metafyzických konceptov, z ktorých Plotinos a Augustín vychádzajú. Prvá časť práce skúma, v akom zmysle je u Plotina princípom zla látka, posledný bod výstupu reality z Jedna. Narazíme tiež na tolma, neoprávnenú smelosť k osamostatneniu sa od vyššieho, ktorá je prítomná v duši, no i pri výstupe reality ako takej z Jedna. Duša však nemôže skutočne hrešiť, má totiž božský pôvod. Podľa Plotina je za zlo nakoniec zodpovedná látka, úplná zbavenosť a forma nebytia, ktorá je pre dušu akousi pascou. V druhej časti uvidíme, že Augustín vďaka novoplatónskemu mysleniu tiež vníma zlo ako zbavenosť, ale jeho pôvod pripisuje slobodnému rozhodnutiu stvorenej, a tým pádom menlivej racionálnej bytosti. V jeho koncepte nie je miesto pre princíp zla, ktorý by dušu "nakazoval", lebo stvorenie je na každej svojej úrovni dobré. Zlo spočíva v zlej vôli, ktorej kľúčovým...
|
|
|
Zlo jako privace - Pojetí zla mezi sv. Augustinem a Plotínem
TOMANDL, Antonín
Otázky týkající se původu zla ve světě byly často doprovodným a druhořadým produktem při vznikání velkých filosofických systémů. Jeden z prvních myslitelů, který se zabýval systematicky touto problematikou, byl novoplatonik Plotínos. Ten vypracoval teorii, již on sám považoval za pouhé rozvinutí koncepce Platonovy. Vznikla však originální teorie, jenž ve svém jádře má ohlas do dnešních dnů. Teorie, která se především díky sv. Augustinovi, který ji aplikoval do křesťanského učení, stala živou doktrínou. Cílem této diplomové práce je představit, jakým způsobem se Plotínova teorie zla Augustinovou rukou "pokřesťanštila" nebo nakolik se trasformovala z pohanské filosofie na teologickou, aby se konzervovala pro "znovuobjevení" ve scholastice, a stala se staronovým předmětem polemik scholastických učenců.
|
|
|
Pojetí látky u Plótína
Zajíček, Samuel ; Chlup, Radek (vedoucí práce) ; Němec, Václav (oponent)
Předložená diplomová práce se snaží o předložení konsistentního pojetí látky v Plótínově filosofii. Ve své první části proto obsahuje představení jeho vlastních myšlenek o látce pomocí interpretace tří klíčových pojednání zabývajících se tímto tématem (Enneady II, 4 (12) "O dvojí látce", Enneady III, 6 (26) "O netečnosti netělesných věcí" a Enneady I, 8 (51) "O tom, co a odkud jsou zla"), druhá část je pak věnovaná představení a kritice hlavních moderních interpretací plótínovské látky. Ve třetí části je pak vybudováno pojetí vlastní, spočívající v rozdělení Plótínovy hypostaze duše na hypostaze dvě a identifikující látku s prohodickým aspektem ontologicky nižší z nich. Pro tyto nestandardní interpretační volby jsou představeny argumenty; následně je vybudované pojetí ukázáno jako konsistentní jak v sobě, tak s celkem Plótínovy metafyziky, a je vykázána jeho schopnost rekonstruovat funkce, které Plótínos látce přisuzuje.
|
|
|
Úprk před formou a za formou čili O formě a látce v díle Witolda Gombrowicze a Bruna Schulze
Blažková, Hana ; Benešová, Michala (vedoucí práce) ; Gál, Eugen (oponent)
Witold Gombrowicz a Bruno Schulz - dva polští autoři, kteří začali tvořit mezi světovými válkami a jejichž jména bývají skloňována jako vrcholné příklady polské avantgardy. Hlavním tématem práce je jejich vztah k formě a látce, které jsou zároveň ústředním tématem jejich tvorby. Schulz popisuje svět jako neustálý pohyb - látka opouští své formy a znovu přebírá jiné, všechno bují, rozpadá se a znovu se formuje. Gombrowicz toto téma pojímá spíše psychologicko-společensky - formu využívá k reflexi mezilidských vztahů, k pojmenování společenských nešvarů a k utváření vlastního já. Práce je rozdělena do dvou částí - Analýza a Syntéza. Analýza se zabývá detailním rozborem motivů absolutní dívky a návratů v čase. Rozpracovává tyto obrazy v jejich explicitní podobě, jak je nalezneme v Gombrowiczově Ferdydurce a Schulzových povídkách Jaro a Penzista, následně je demaskuje v dalších dílech autorů. V Syntéze se spolu s pojmem tvůrčí práce objevuje teze, že Schulzem a Gombrowiczem vytvořené postavy jsou postavami nezvykle aktivními - to ony jsou původci neustálého rozvolňování a formování světa. Závěrečná kapitola Analýza, syntéza - svět pulsující se věnuje hledání světa nezformovaného, nepoznamenaného formou, jeho rytmu či pulsu.
|
|
| |
|
|
Prostá změna v Aristotelově přírodní filosofii
Roreitner, Robert ; Karfíková, Lenka (vedoucí práce) ; Thein, Karel (oponent)
Práce vychází od otázky, zda a v jakém smyslu rozdíl mezi "prostými" a "dílčími" výpověďmi změny (tj. výroky o "vzniku" na jedné straně a "stávání se" na straně druhé) poskytuje spolehlivé vodítko k porozumění skutečnosti. Zaměřuje se nejdříve na metodologické předpoklady Aristotelovy přírodní filosofie a vědy, především na jejich vztah ke každodennímu jazyku. V dalším kroku je položena otázka, zda a jak si obecné závěry o charakteru každé změny učiněné ve Fyzice podržují svou platnost také pro každou změnu (tj. pro změnu "prostou" a pro změnu "dílčí") zvlášť. Závěrečné dvě kapitoly se pak zabývají některými důsledky, které ze snahy být práv jazykové distinkci mezi "prostými" a "dílčími" změnami vyplývají pro Aristotelovo pojetí přírody: především charakterem látky a kruhovostí změn.
|
host ::
RSS.